Norsko - den druhý: Kobenhaven - Malmö - Göteborg - Oslo

Moře mezi Dánskem a Švédskem překonává most. Nepamatuju se, jak dlouhý, ale člověk na něj vjede a pak jede po mostě, jede po mostě, pořád jede po mostě.... Celý most se mírně stáčí do oblouku a nabízí tak cestovateli stále se měnící pohled na čtyři hlavní pilíře uprostřed, na nichž je zavěšená mostovka kvůli průjezdu lodí – v ranním svítání to připomínalo jakousi mimozemskou architekturu.

Z ranního průjezdu Skandinávií si pamatuju nejvíc oblaka. Jižní Švédsko je vcelku placaté, a je to pravděpodobně blízkost moře, co vytvářeno pro mě neobvyklý pohled – horní vysoká vrstva načechraných bílých mraků, a pod tím rychleji se pochybující, roztrhané šedivé chuchvalce mraků, snad jen sto – dvě sta metrů nad zemí.

Příjezd do Osla – veliká budova Bussterminalen, ze které jsem měla až strach; připomínala naddimenzované obludné stavby, které míjíte po levé ruce, když se blížíte v Praze ku Florenci. Hned vedle se tyčila ještě vyšší a masivnější hrůza s nápisem Post, leč velice rychle jsme pochopili, že Norové ctí sobotu a neděli jako den odpočinku poctivě. Směnárnu jsme našli naštěstí na blízkém vlakovém nádraží, pánové směnili eura za místní měnu, kterou jsme hbitě překřtili na nočky (i když manžel se zavile držel ještě islandského označení kronurky). S pocitem, kdovíjak nejsme prachatí (ach to bláhové mládí) jsme vyrazili k první vytipované ubytovně – Anker hostel na Storgatě.

Věta, které jsme se obávali: "We are fully booked now." Ale můžeme prý počkat po šesté hodině, když se někdo neobjeví, zruší mu rezervaci a pak budeme mít šanci. Odkládáme aspoň bagáž do luggage roomu a jdeme si nakoupit chleba, máslo a sýr – po následující týden leitmotiv snídaně. Využíváme také času ke krátké procházce po Oslu – královská rezidence a v přístavu narážíme na výstavu fotografií zvířat v divočině. Plavající sloni, ve vzduchu zápasící orli, medvěd v peřeji, jak ukončuje životní pouť jednoho lososa... bylo na co se dívat a nožičky začínaly protestovat – naše trekovky jsou zvyklé trotlit po highlands, nikoliv otloukat se na městské dlažbě. Dovlekli jsme se na hostel, dali si večeři a znovu otrávili recepční. Když už jsme tam šli "to make an inquiry" potřetí (můj červeně puntíkovaný šátek si asi bude chudák chlapec pamatovat hodně dlouho), prohlásili ještě horší angličtinou než je ta moje, že když zůstaneme, garantují nám lůžka. My se rozhodli jim to sežrat, rozložili se na pohovce uvnitř, spřádali temné plány, jak asi pojedeme v nachýleném večeru za Oslo do kempu – když to najednou ve skrumáži okolo recepce zašumělo, vyhlédla sličná dívčina, zeptala se, zda by nám stačila jedna dvojpostel v jednom pokoji a druhá postel v jiném. A už jsme se dekovali do pokojů – co nejrychleji z dosahu nasupených pohledů ostatních žadatelů o lůžko, mezi nimiž jsme byli ti šťastnější/otravnější. Samozřejmě s čistým povlečením v náručí, což znamenalo padesátinočkovou přirážku k ceně přespání. Norové vlastní spacák v ubytovně nepovolují.

Pokoj o dvou patrových palandách a dvou normálních postelích měl všechny náležitosti, které nám chyběly – vařič a sprchu. Noc proběhla klidně až na jedno malé vyrušení spolubydlícím, který se vrátil uprostřed noci, s věcmi nachystanými u postele tak, aby do ní jen tiše vklouzl – a v posteli mezitím sladce spal nějaký jiný ubytovaný. Slovy klasika, role si musíš hlídat. 

linkuj.cz vybrali.sme.sk